Snaha o objektivitu při výběru informací o výchově

Problémem je, že mnoho informací, které mezi lidmi kolují, nejsou pravdivé a mohou být pro děti přímo škodlivé. Rodiče však často prostě nemají možnost a čas nebo vůli a vytrvalost se v nich vyznat.

Pro představu, jedná se například o otázky, co dělat či zbytečně nedělat v těhotenství a při porodu nebo zda je bezpečné nechat dítě vyplakat v zájmu spánkového tréninku, jak reagovat na dětský vztek a vzdor, jak a kde nastavovat hranice, nemluvě o výživě a způsobech rozvoje dítěte. V tom všem existuje mnoho protichůdných teorií a objektivní a citlivá reakce rodiče v jednotlivých otázkách může velmi podstatně ovlivnit emoční a fyzický vývoj dítěte. 

Jenže rodiče často právě v těchto klíčových otázkách výchovného přístupu velmi lehce podléhají Dunnig-Krugerovu efektu. Jedná se o situaci, ve které kvůli vlastnímu mylnému přesvědčení jednají neadekvátně či dokonce absurdně. To může mít na dítě fatální následky. Snaha o vlastní objektivitu je podstatným pilířem výchovy spokojeného dítěte.

Jak toho dosáhnout? Rodič by měl o výchově dítěte i o svých postupech kriticky přemýšlet, neulpívat v dogmatických postupech a hledat ověřené zdroje. To je první a nejtěžší krok – nahlédnutí vlastní neobjektivity. Největší škody na dětském rozvoji bývají napáchány tam, kde k rodičovské sebereflexi ve výchově nedochází vůbec.

Ideálně je třeba něco si nastudovat, případně probrat s odborníky, a porovnat se svými zažitými principy. Na základě této objektivní sebereflexe si rodiče mohou vytvořit svůj vlastní přístup k výchově, který bude inspirován seriózními poznatky, ale bude také odpovídat potřebám jeho dítěte a konkrétní situaci. Věnovat čas a enregii tomuto postupu se rozhodně vyplatí a vrátí se na spokojenějších dětech. Kvalitní informace lze nalézt v rozsáhlé odborné literatuře, založené na důvěryhodných výzkumech renomovaných institucí.