Chcete být spokojenější? Naučte se pojmenovávat své emoce.

Jste zvyklí všímat si svých emocí a pojmenovávat je? Pokud se ptáte proč, odpověď zní, závisí na tom naše spokojenost. Podle dosud největší harvardské studie o štěstí jsou pro spokojenost nejdůležitější vztahy. A vztahy máme tím lepší, čím lépe umíme regulovat své emoce (což se mimochodem učíme především v prvních letech života). Také máte radši lidi, kteří jsou příjemní než náladové negativisty?

Jak toho dosáhnout? Jak se učit regulovat emoce u sebe nebo u dětí? Začít lze prostým uvědomováním si, že vůbec nějaké emoce máme a jejich slovním označováním. Schopnost rozpoznat a pojmenovat emoci (schopnost empatie) vede podle vědců sama o sobě k uklidnění. Druhým krokem pak je volba chování. Zda svým emocím podlehneme, či nikoliv. 

Empatie a verbalizace emocí má tedy doslova léčivé účinky na naše negativní pocity. Proč tomu tak je? Tento jev popsal Daniel Liebermann, který zjistil, že samotné označování emocí slovy zvyšuje aktivitu pravého ventolaterárního prefrontálního kortexu (který je takovým "brzdovým pedálem" mozku) a to zase zvyšuje aktivitu prefrontálního mediálního kortexu, který pak omezuje činnost amygdaly. Amygdala je zodpovědná za naše emocionální vzruchy, které jsou tím menší, čím lépe označíme jejich název.

Ukazuje se, že čím méně si naše emoce uvědomujeme, tím menší slovní zásobu pro jejich pojmenování máme. Mnoho lidí si vystačí s větami "mám se dobře nebo špatně", ale detailnějšího rozvedení není schopná ani u sebe, natož u druhých. Psychologové proto doporučují zaměřit se i na svůj slovník. (Níže naleznete seznam pojmenování emocí, který vám může pomoci rozšířit vaši slovní zásobu a emocionální škálu.)

Všichni rodiče to znají. Stojíte ve frontě k pokladnám a u regálu s lízátky, který je na svém strategickém místě z přesně promyšlených důvodů, vám dítě začne plakat vzteky, že chce to růžové lízátko. Pokud se budeme držet návodu psychologů (a jsme zastánci zdravých zubů), nezačneme příběh hrotit tím, že půjdeme proti emocím dítěte. Uděláme prvních pár kroků s jeho vnitřním světem a řekneme mu: “Ty bys rád to lízátko, co? Máš na něj obrovskou chuť! Já vím, já mám taky ráda dobré věci." A až se dítě trochu uklidní, můžeme dodat, že sladké věci jsou sice občas fajn, ale u vás se jí jen jednou za měsíc, protože tělu nedělají dobře. 

Podle Caroll Izard je trvalé vystavení odhalování a označování emocionálních signálů v raném věku vysokou zárukou pro pozdější lepší výsledky ve škole, ale hlavně pro pozitivnější sociální interakce a více přátelské vztahy. Čímž se dostáváme zpět na začátek - chce to trénink.

Chcete-li mít dobré vztahy a ještě k tomu například vychovat empatické děti, potřebujete trénink ve všech svých vztazích - s partnerem, s kolegy, přáteli... A není potřeba se bát, pokud je to pro vás třeba při výchově dětí zcela neznámé pole. Podle Johna Gottmana může stačit i jen 30% empatických interakcí s vaším dítětem k tomu, abyste vychovali spokojené dítě. Neznamená to, že se v 70% případů nemáme snažit, ale že máme relativně velký prostor pro chyby.

Paula Fassati